Žid 20-10... Aneb zvláštní ročník...
Sedám si k pc, abych se s vámi podělil o pár dojmů z letošního festivalu, který skončil před několika málo hodinami. Festivalu, jenž mě osobně i tak trochu zklamal... Snad to bylo i přespřílišným očekáváním, kdoví...
Ještě než byl JID oficiálně zahájen, proběhla v našem domovisku číslu jedna (Vrakbar) předpremiéra hry. Naše touha po co nejmenším obecenstvu byla vyslyšena a my tak mohli začít Mysliveckou Odysseu před šesti diváky. Ačkoli se několik věcí nepovedlo (zejména pak délka představení), vytušili jsme, že divácká odezva je kladná... I proto jsme pak s relativním klidem vzhlíželi k páteční premiéře.
Předtím ale musel "proběhnout" čtvrtek. První den festivalu jsme zakončili soutěží v improvizaci, kterou jsme nezahráli dle našich představ. Výsledkem bylo nakonec dělené třetí místo. Spíš než umístění (v divadle vlastně stupidně používaný pojem) nám ale šlo a vlastní pocit. Ten byl špatný, nebyla tam ta určitá hrdost a spokojenost. Večer jsme tedy usedli k limonádám a mléčným nápojům. Jali jsme se odreagovat, však o čtvrté hodině ranní jsem usoudil, že je na čase spát. Abyste rozuměli - ne úplně stoprocentní vyspalost nám skoro všem přináší dispozice pro kvalitnější výkon. Nevím, čím to je, ale u nás to docela funguje...
Takže vzhůru do divadla. Něco jsme pojedli, popili a nic již nemohlo zabránit chystání scény. Problémy s vlascem spočívaly v tom, že vlasec v určité chvíli prostě došel a my byli nucení vyslat pilota Luďka (také osvětlovače, zvukaře, technika a výborného kamaráda) pro vlasec nový. Ten byl (i s Luďkem) doručen několik málo minut před začátkem představení. Naneštěstí nám pak neznámý člověk z techniky vlasec posunul a zamotal. Po pár minutách byl problém vyřešen a Myslivecká Odyssea konečně mohla začít...
A pak to skončilo... Tleskali jste a to hodně. A to potěší. Velmi si vaší podpory vážíme a děkujeme vám za ni. Před skvělým publikem je snadné hrát. Opravdu...
Chvíli po představení přišel rozbor. Nechci ho nijak komentovat, snad jen, že veškeré připomínky chápu. Výjimkou pak je verdikt pana XY, který si (jako během festivalu ještě několikrát) položil otázku, viděl-li vůbec divadlo. Pane XY, viděl jste kino.
Nemám za cíl ospravedlňovat absenci nějaké hodnotnější myšlenky, kterou by divák měl v představení dostat. Chci jen říct, že při "výrobě" hry jsem (i jsme) si jasně řekl(i i), že chceme diváka pobavit. Zachránit mu třeba nepovedenej den a odvést ho na pár chvil z reality. Nic víc cíl nebylo. Pro porotu to bylo málo a já to respektuji. Toť vše k rozboru...
A vzhůru do odstavce, kde se pokusím shrnout celý festival... Velmi pěkné představení "diskáčů"; DS Nebo co a nejlepší inscenace, co jsem na JID 20-10 viděl; zvláštní způsob rozborů a hodnocení od poroty, který leckdy postrádal smysl, logiku a dokonce i konkrétnost; krásné divácké ocenění; zajímavé nové vztahy s lidmi kolem divadla a v neposlední řadě a legendární demižón. Takový byl JID 20-10 NUMáka Jarina...
S úctou DS NUMák Jarin