JID 20-12: Festivalové noviny #2
David Drábek – Švédský stůl (DS NUM)
Na představení divadelního souboru NUM jsem přicházela s očekáváním dobrého diváckého zážitku. Není se čemu divit, NUMáci sklízejí úspěch s každou hrou už od doby jejich vzniku. Před sálem se tradičnětvořila fronta dychtivých diváků a hlediště bylo po otevření okamžitě zaplněné. Do ruky se mi dostal i program a musím říci, že jsem byla překvapená, neboť snad poprvé neměl NUM hrát hru autorskou, nýbrž dílo Davida Drábka – Švédský stůl.
V hledišti se setmělo, diváci ztichli a na jevišti zely jediné tři černé a opuštěné kulisy. Byla to jakási torza špičky, jednohubky a ryby. A za nimi hadice, která člověku připadala jakoby zapomenutá a ze které se později vyklubala zástrčka. Pak za zvuku ponuré hudby vstoupila na jeviště postava dramaticky odříkávající monolog. Představte si, že jste jednohubkou na stole obrů, kteří vás chystají každou chvíli pozřít a vy přitom toužíte po lásce mladičké špičky, která dosud neví, zda je s koňakem či rumem a sledujete postupný zánik vašeho souseda, porcovaného lososa….
Hra neuvěřitelně šlapala a dokázala diváka vtáhnout. Herci pohybující se na snad jen metru čtverečním bavili svými skvělými hereckými výkony a probouzeli v divácích dobrou náladu. Co chvíli sesálem rozléhaly salvy smíchu, které místy provázel i potlesk. Ač na konci byli všichni zkonzumováni a chudák Jednohubka spáchal sebevraždu, zůstával všem úsměv na tváři a v hlavě vystávaly myšlenky na všechny ty rauty, které již absolvovali právě v roli oněch obrů.
Bujarý potlesk na konci představení byl bezpochyby zasloužený. Něco tak svěžího dnešní poobědové odpoledne potřebovalo.
Rozbor
Rozbor hry DS NUM z Jihlavy byl velmi pozitivní. Představení bylo pochváleno za ideální rozměr. Herci měli plnou oporu v textu, s nímž si naprosto vystačili. Každá postava měla svůj klíč. Několikrát bylo vyzdvihováno herectví bez komplexů a sebevědomé výkony herců, kteří se se hrou znamenitě poprali. Dále byla vyzdvižena koncepce představení, která jednoduchému, žánrově neurčitému, textu slušela.
Jedinou výtku, kterou porotci neustále omývali dokola, byla scéna. Kulisy prý nebyly vůbec potřeba a zástrčka, kterou vytahovala jednohubka ze zásuvky byla nevkusná a vypadala jako z jiného světa. Zdeněk Stejskal, režisér NUMáků pak vysvětlil, že hra není určená na jeviště. Patří do divadelního klubu a tím pádem dostávají kulisy nový rozměr. Petr Christov pak ještě zmínil, že se mu nelíbily zvuky ke hře.
Když se dostali na řadu diváci, pochválili souhru souboru. Herci tvořili kompaktní celek, což působilo velice dobře. Dále byly zmíněny líbivé herecké výkony. Diváci textu věřili. Některé diváky kulisy vůbec nerušily a bylo oceněno i to, na jakém malém prostoru se postavy pohybovaly a přitom nenudily.
Terkul