divadelní etuda, 5 repríz
"Jardo?"
"No?"
"Proč se mi zdá, že se támhleta holka směje a brečí zároveň?"
Krátká etuda o dvou kamarádech, kteří se potkají při konání fyzické potřeby. Scénář je bodový a tak se vesele improvizuje. Na závěr přichází nečekané rozuzlení - "Ale stejně se máme všichni rádi! Etuda nese název Záda kvůli hereckému principu, neboť polovina děje je hraná zády k lidem s maskami na temenech hlavy.
Tato etudka patří mezi naší prvotinku. K jejímu vzniku se váže jedna historka, kterou Jarin popsal asi takto: "... co Jarin pojmenoval "Záda". Byla to krátká etuda, kterou zamýšlel zahrát na jedné akci, kterou přislíbil na konci školního roku jisté Danče D. V rychlosti se tenkrát domluvili, že to zahraje s Tomem, svým nejotrkanějším divadelním parťákem. Jako obvykle jsme se dostali do časové tísně a etuda stále nebyla připravena. Nakonec jsme dospěli k moudrému rozhodnutí a vyrazili na pouť do Polné. Před místní první taneční zábavou jsme zkoušeli u Kubů, aby jsme se nakonec přesunuli přímo do "centra dění" a rozjeli to na místním tanečním parketě. Někdo to rozjel více, někdo méně (záměrně nezmiňuji kdo). Avšak den poté jsme s hrůzou zjistili, že jsme ve stavu, kdy nemůžeme hrát. Jediné východisko bylo zavolat Danče a omluvit se... Jenže Danča se zachovala (díkybohu) trošku hystericky a donutila nás tak přijet a hrát. Na cestu "tam" nikdy nezapomenu, protože jsem byl přesvědčen, že to je má cesta poslední (maminka Danči má schopnosti Colin Mcrae). V autě jsme narychlo (trvalo to asi půl hodiny) přivázali gumičky k našim maskám. Zelení jsme vystoupili ve Dvorku a utíkali na záchod. A tak mohlo první vystoupení DS NUM pomalu začít..."
Obsazení:
Technické parametry: Stopáž (20 - 30 minut) ; prostor 3x3 metry ; hudba žádná ; světla žádná
