Jak jsme dobyli Polnou...
Ten den se psalo 24. dubna a DS NUM se jal cestovat do Polné. Luďkův zelený oř dopravil Jarina, Toma a Terezku na místo určení. Enchžin dal přednost vzrušující jízdě jiného způsobu, Jirka čekal (jako domácí) přímo před zámkem. DS NUM byl tu, DS HuKot také a Polná pomalu přicházela...
A teď začnu konečně psát jako člověk - první pocity byly velmi kladné. Kino se nám líbilo, i jeviště bylo zcela vyhovující. Ke všemu velmi
sympatické jednání správce i kluků, které Jirka sehnal na vstup. Děkujeme! Motání lanek nám už ani nezabírá tolik času, otázkou ale je, proč že se nám nedaří jejich použití v praxi. Od prvního představení (kdy vyšlo vše - ha!) se v nich na konci vždy "slastně" motáme. Motám se v nich tedy hlavně já, to jest jelen (to jest Jarin), a není to zrovna dobré. Ale dost lanek...
Zkouška proběhla asi tak, že neproběhla a už pomalu začínal DS HuKot. Bohužel jsme viděli pouze půlku Dole v dole, ale nutnost projet hru nás odtáhla pryč. Tímto se HuKoťákům omlouváme a doufáme, že někdy je uvidíme celé. Jejich hra byla velmi pěkná a některé momenty přímo skvělé!
A pak jsme šli na řadě my. Pro start jsme si, jako forbínu, vymysleli pohřební řeč, kterou před pozůstalými (námi) pronášel Jirka... Začátek hry se pak trochu táhl (jak je u nás zvykem), ale postupem času jsme se rozjížděli (doufáme, že to tak bylo) a dostávali do tempa. Padlo i několik vtipů speciálně pro Polnou, stejně jako nelze opomenout fakt, že hra byla místy necenzurovaná (asi 5x více sprostých slov než obvykle). Polná je město kalby a my to ctíme, proto i cenzura šla (jako na kalbě) malinko dolů...
V krásném prostředí se krásně hraje. A polenské kino se téměř neustále smálo. Zaznělo i: "Enchžin je nejlepší!"
Prostě Polná (jako vždy) nezklamala. Budeme se těšit na jakékoli další shledání.
S úctou a láskou DS NUM