21. Duben aneb Jak jsme se báli...
Je ráno 20. dubna a Jarin si spokojeně přichází pozdě na tělocvik. To ho však neodrazuje od sportovních aktivit všeho druhu. Však v
nejdramatičtějším okamžiku volejbalového zápasu vyskakuje vysoko nad síť a zahrává vítězný úder. Ze strachu zapletení se do sítě ale dopadá poněkud nevítězně, respektive špatně. Nakonec je z toho chodící sádra s překvapením uvnitř v podobě natažených vazů. Kokotník.
DS NUM se pochopitelně šíří panika, však zkoušíme najít způsob, jak zahrát Odysseu i s jedným postiženým. To se jakž takž podaří, Jarin sotva dojde domů a večer Tomovi posílá výhružné smsky. Ty informují o jeho šťastném zdravotním stavu, který prakticky neexistuje. Však maminka Jarinovi nasadí jistý tajný lék (???) a ten Jarina uspí (tím pádem už Tomovi nechodí nesmyslné smsky). Ráno pak přichází nečekaná úleva, však první krok stojí zaprd (slušně řečeno). Ibalgin je ale již na cestě, navíc v botě se to ťape a tak Jarin konečně spamuje mobily NUMáků jinými, než nesmyslnými smskami. Hra nemůže proběhnout bez komplikací, takže jedeme pro židle na gympl a hurá na to...
A je to u konce... Pár věcí nevyšlo, pár teroristů zapomnělo a občas jsme byli dva týdny před vejplatou... Ale bavilo nás to. A soudě podle vašich ohlasů to jakžtakž bavilo i vás. A to nás nesmírně těší. A i proto se těšíme na každé další společné shledání. Děkujeme!
S úctou a láskou DS NUM